blog o podnikání a indiánech

Znáte ten typ informací a postupů, které jsou tak automatické, že je dělají všichni, dělají je pořád a jsou tak běžnou součástí dne, že o tom nikoho nenapadne ani ceknout? Ten miluju. Já pak totiž kolikrát koukala jak sůva z nudlí potom, co jsem se zuřivě snažila něco vyřešit a na co existoval samozřejmý postup, o kterém jsem nevěděla......

Tenhle článek jsem chtěla napsat, když jsem kvůli něčemu byla naštvaná. Krásně by mi to šlo. Vyhejtila bych, co mě na tomhle českém nesmyslu - označovat konkurenceschopnost za nemorálnost - štve, a cítila bych se uspokojeně. Jenže jsem to nestihla a teď mám dobrou náladu, takže si to napíšu hezky piánko.

Byla jsem na návštěvě u astrologa. Potřebovala jsem svým myšlenkám a pocitům dát nějakou strukturu a rozhodnout se pro konkrétní plán. Poslední dva roky ve mně výřilo snad úplně všechno a i když už se spoustu věcí ujasnilo a usadilo, zvýřený prach z těch všech změn byl ještě ve vzduchu a já se ho marně snažila pochytat.

To bylo tak. Vzala jsem do ruky knížku od Marie Kondo. Vzala jsem ji do ruky blahosklonně, že je hezké, že je s tím tak úspěšná, ale já určitě poradit nepotřebuju... Uklízet umím a navíc jsem přirozeně pořádná. Spíš s neochotou jsem se do ní začetla, ale malá část mě byla na tu slavnou knihu zvědavá, tak jsem ji otevřela....

Tyhle věty jsem zbožňovala: "My máme podnikání v rodině," "Jo, máma s tátou podnikaj...," "Když budu chtít, můžu podnikat." Jasně... Podobný silácký řeči jsem poslouchala často, když jsem se někde o svých snech - dělat něco svého - zmínila. Tehdy mi bylo cca dvacet pět a o podnikání jsem z osobní roviny nevěděla nic.