
blog o podnikání a indiánech
Znáte ten typ informací a postupů, které jsou tak automatické, že je dělají všichni, dělají je pořád a jsou tak běžnou součástí dne, že o tom nikoho nenapadne ani ceknout? Ten miluju. Já pak totiž kolikrát koukala jak sůva z nudlí potom, co jsem se zuřivě snažila něco vyřešit a na co existoval samozřejmý postup, o kterém jsem nevěděla......
Máš konkurenční výhodu, ty drzoune?!
Tenhle článek jsem chtěla napsat, když jsem kvůli něčemu byla naštvaná. Krásně by mi to šlo. Vyhejtila bych, co mě na tomhle českém nesmyslu - označovat konkurenceschopnost za nemorálnost - štve, a cítila bych se uspokojeně. Jenže jsem to nestihla a teď mám dobrou náladu, takže si to napíšu hezky piánko.
Byla jsem na návštěvě u astrologa. Potřebovala jsem svým myšlenkám a pocitům dát nějakou strukturu a rozhodnout se pro konkrétní plán. Poslední dva roky ve mně výřilo snad úplně všechno a i když už se spoustu věcí ujasnilo a usadilo, zvýřený prach z těch všech změn byl ještě ve vzduchu a já se ho marně snažila pochytat.
V čem leží úspěch
To bylo tak. Vzala jsem do ruky knížku od Marie Kondo. Vzala jsem ji do ruky blahosklonně, že je hezké, že je s tím tak úspěšná, ale já určitě poradit nepotřebuju... Uklízet umím a navíc jsem přirozeně pořádná. Spíš s neochotou jsem se do ní začetla, ale malá část mě byla na tu slavnou knihu zvědavá, tak jsem ji otevřela....
Tyhle věty jsem zbožňovala: "My máme podnikání v rodině," "Jo, máma s tátou podnikaj...," "Když budu chtít, můžu podnikat." Jasně... Podobný silácký řeči jsem poslouchala často, když jsem se někde o svých snech - dělat něco svého - zmínila. Tehdy mi bylo cca dvacet pět a o podnikání jsem z osobní roviny nevěděla nic.