Perfekcionismus: svět neblokujete svou nedokonalostí, hálelůja

Byla jsem na návštěvě u astrologa. Potřebovala jsem svým myšlenkám a pocitům dát nějakou strukturu a rozhodnout se pro konkrétní plán. Poslední dva roky ve mně výřilo snad úplně všechno a i když už se spoustu věcí ujasnilo a usadilo, zvýřený prach z těch všech změn byl ještě ve vzduchu a já se ho marně snažila pochytat.

Na návštěvě u astrologa Ondřeje Habra

Zašla jsem si k astrologu Ondřeji Habrovi, u kterého už jsem kdysi jednou byla a který mi byl sympatický. Na sezení jsme vyjasnili všechno přesně tak, jak jsem potřebovala. Planety mi poskytly jasný strukturální rámec, do kterého Ondřej umě zasadil všechno, co se ve mně dělo a v čem jsem se ztrácela. Kromě úlevy a praktického plánu jsem odcházela s nahrávkou našeho dýchánku, který jsem si chtěla ještě jednou později znovu poslechnout, protože mi bylo jasné, že jsem všechno nepobrala hned najednou.

A právě jedna věc, kterou mi Ondřej řekl, mě napodruhé praštila do očí. Je totiž hrozně důležitá pro všechno, co chce člověk dělat:

"A komu jste doteď pomohla tím, že jste na sebe tak přísná, co?" Tyyy brďo!

Šlo o to, že jsme naťukli téma, že posledních xy let na sobě pracuju (což je chvályhodné), nicméně mi u toho uniklo, že je to práce pouze vnitřní a ne vnější, a že bez té vnější práce žádné pořádné výsledky nebudou. Jajks.

Ondřej mi řekl, že jsem se dle horoskopu ve věku x na dosáhování svých cílů zkrátka pěkně vykašlala :D Že namísto výsledků vnějších jsem se obrátila pouze dovnitř. Tak, tvl.

Co je s tou dokonalostí za problém

Ondřejův úhel pohledu byl fascinující - myslela jsem si, že svět blokuju svoji nedokonalostí
(a proto dřela jako kretén), a zatím to bylo přesně naopak.

Komu jsem pomohla tím, že jsem nedala ven to, co jsem mohla? Co dobrého jsem venku vytvořila, když jsem sama sebe linčovala za nedokonalost a chyby?

Jak jsem prospěla světu, ostatním i sobě, když jsem se prací na sobě držela zpátky a zaměňovala aktivitu s pasivitou? NIJAK!

Vypadá to hrozně logicky - tvrdě na sobě pracovat, abych světu nedávala žádný nepovedený paskvil, ale tu nejlepší možnou práci a dokonalý výsledek, a ono je to přitom naopak. Člověk prospěje tím, že něco dělá, a u toho se učí a vyvíjí.

Vlastně nevím, kde jsem to vzala, může to být vliv naší současné výuky, může to být vliv okolí, ale ten důvod proč mě zas tak moc netrápí. Překvapilo mě, jak dlouho jsem blokovala samu sebe a s tím i to, co člověk může  v životě dělat.

Příjemně se mi ulevilo. Teď se můžu na celý slavný sebezdokonalování konečně vykašlat.