Úspěch neleží v hlavě

31.08.2022

To bylo tak. Vzala jsem do ruky knížku od Marie Kondo. Vzala jsem ji do ruky blahosklonně, že je hezké, že je s tím tak úspěšná, ale já určitě poradit nepotřebuju. Uklízet umím a navíc jsem přirozeně pořádná. Spíš s neochotou jsem se do ní začetla, ale malá část mě byla na tu slavnou kníhu zvědavá, tak jsem ji otevřela. Co ta mě může o uklízení učit? říkala jsem si v duchu a očekávala nic. No, čuměla jsem.

Zjistila jsem, že o uklízení nic nevím. Asi proto, že jsem se nadtím nikdy nezamyslela. Proč taky, když je to zřejmé - sebrat serepetičky a rozházené věci, utřít prach a všechno urovnat. Jo.

Samozřejmě jsem zjistila, že to dělám blbě, a s nadšením se vrhla na úklid podle Kondo. A přesně ve chvíli, kdy jsem měla komplet hotovo tak, jak ona radí, se mi rozsvítilo v hlavě. Pochopila jsem, proč o úspěch dlouhé roky usiluju úplně blbým způsobem...

Jak mi to došlo? Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem se po dokončeném úklidu rozhlédla a uviděla jsem, co jsem si ve svém prostoru nechala a co mi dělá dobře.

Moc toho nebylo, ale to není tak důležitý. Došlo mi to hlavně na knížkách, které na mě z mojí knihovny mrkaly. Těch pár titulů, které mělo tu výsadu zůstat, bylo bez výjimky o příjemných, nenásilných a veskrze pozitivních tématech, které na mě netlačily žádným způsobem. Hmmm, koukala jsem na ně a přemýšlela. Dle Kondo by totiž mezi tím, co nám zůstane, měla být nějaká spojitost. Ta, která nám o nás sdělí TO důležité. No jasně, já jsem si nechala čistě pozitivní věci!

Knížky krásně představovaly myšlenky ve hmotné podobě a mně se na tu moji hlavu najednou mnohem líp koukalo.
A uviděla jsem, co s ní celé roky dělám.

Konečně jsem na tomhle mém úsilí uklidit si věci kolem sebe uviděla, co dělám i sama se sebou. Bylo jasné, že jsem si ve své knihovně nechala jen pozitivní myšlenky a že to samé dělám dlouhé roky i se svojí hlavou... Že v ní a ve svých emocích furt zuřivě uklízím, aby tam nezbylo ani smítko negativních věcí, traumat, bloků a všeho podobného. Byla jsem o nich přesvědčená, že mě drží zpátky a nedovolí mi uspět. A tak jsem na sobě pořád hrozně pracovala...

V ČEM LEŽÍ ÚSPĚCH?

Došlo mi, že úspěch neleží v uklizené hlavě, čistém pozitivu a 100% naladěním na to dobré, což jsem si dlouhé roky myslela. Myslela jsem si, že když se mi podaří taková být, budu úspěšná. A tak jsem roky trávila nezměrným úsilím vylaďováním sebe sama, odklízením kdejakejch hnusů a denně jsem se kvůli tomu prala se sebou, s životem i s ostatními. Jenže tak to naštěstí není.

Úspěch totiž v hlavě neleží vůbec a je v podstatě dost jedno, co v ní mám a jak se zrovna cítím. Úspěch leží v činnostech a v tom, co prostřednictvím sebe ve vnějším světě vytvořím. Uviděla jsem, že se zbytečně až moc orientuju na svět vnitřní a i kdyby se mi nakrásno podařilo dokonale ho uklidit, nemusí to ve finále vyústit v to, v co jsem doufala.

Díky tomuhle prozření ze mě spadl velký stres. Nemusela jsem si už dělat starosti, co negativního mě kde ofoukne, kdo mě naštve nebo kdy zas budu mít nějakou depku. Bylo to jedno. Bylo jedno, jak se mám, jak se cítím a co se mi chce, nebo nechce. Přestala jsem na tu svoji hlavu tak strašně tlačit a úplně jsem z ní sundala zodpovědnost za jakýkoliv úspěch. Tehdy jsem konečně zažila ten duševní klid a štěstí, kterých jsem předtím zaboha nebyla schopná dosáhnout. Krásně svobodně jsem se nadýchla. Uuuuuuuuuuuf.

Jestli se někdy budu zase stresovat, že nejsem dostatečně vyladěná, pozitivní a nadšená na svůj úspěch, tak si vzpomenu, že je to jedno. Že úspěch neleží v hlavě, ale v činnostech.