To bylo tak. Vzala jsem do ruky knížku od Marie Kondo. Vzala jsem ji do ruky blahosklonně, že je hezké, že je s tím tak úspěšná, ale já určitě poradit nepotřebuju... Uklízet umím a navíc jsem přirozeně pořádná. Spíš s neochotou jsem se do ní začetla, ale malá část mě byla na tu slavnou knihu zvědavá, tak jsem ji otevřela. Co ta mě může o uklízení učit? říkala jsem si v duchu a očekávala nic.

Zjistila jsem, že o uklízení nic nevím, a informace, že vůbec existuje nějaká uklízecí metoda, mě omráčila. Asi proto, že jsem se nadtím nikdy nezamyslela. Proč taky - sebrat serepetičky a rozházené věci, utřít prach a všechno urovnat. Jo.

Samozřejmě jsem zjistila, že to dělám blbě a s nadšením se vrhla na úklid podle Kondo. A přesně ve chvíli, kdy jsem měla komplet hotovo tak, jak radí, se mi významně rozsvítilo v hlavě.

Kondo totiž ve své knížce tvrdí, že každý, kdo si pořádně uklidil podle její metody, tak se mu dramaticky zvrátil život (její vlastní slova). Svrběly mě při té představě prsty... No, to by se mi líbilo.

Úspěšný úklid na popáté

Bylo by divný, kdyby to bylo hotový hned, i když metoda KonMari je přesně takto koncipovaná - jeden mamutí úklid a nazdar. Nicméně mi konečné finále zabralo pár úklidů, kdy jsem po každém měla pocit, že teď už je to ono. ale nebylo. Po nějaké době jsem si totiž všimla věcí, které jsem předtím neviděla, a s nadšením si dala repete.

Vtip celé metody je v tom, že si necháte jen věci, které vám přináší radost. Kondo v knize prezentuje přesnou metodu, jak zjistit, co je skutečná radost a co jenom zbytečný nervy nebo nostalgie... A právě proto se mnoha lidem po úklidu změnil život, protože díky těm pár věcem, které jim zůstaly a o které skutečně stáli, dokázali konečně rozlišit, jaká jsou jejich skutečná přání a touhy.

Já osobně jsem díky úklidu pochopila, že o úspěch celé roky usiluju úplně blbým způsobem. Jak to? Došlo mi to na těch věcech, které mi zůstaly.

Věci, které milujete, vám o vás sdělí TO důležité... Co řekly mně?

Dle Kondo by totiž mezi tím, co nám zůstane, měla být nějaká spojitost. Ta, která nám o nás sdělí TO důležité. Koukala jsem tedy zrovna na svoji knihovnu. Zbylo tam jen pár titulů a zbytek šel pryč. Nechápala jsem, že jsem tak dlouho lpěla na nesmyslech typu dívčí romány a jiné ujeté knížky, ale co už. Koukala jsem na to, co mi zbylo, a přemýšlela. Něco na nich společně muselo totiž být...

A pak jsem to uviděla. Všechny knížky, které jsem si nechala, byly o čistě pozitivních věcech. Inspirativní, povzbuzující, bez tlaku. Byly to knížky, které představovaly parádní uklizeno a pohodu na vnitřní úrovni. Což byl stav, kterého jsem chtěla dosáhnout a co mě přitahovalo jak můru už kolik let. Z nějakého důvodu jsem si totiž usmyslela, že vnitřní dokonalá čistota = přijde úspěch.

V ČEM LEŽÍ ÚSPĚCH

Když jsem tu dokonalou čistotu konečně kolem sebe vytvořila, alespoň na té vnější úrovni, mohla jsem vidět, co to s mým životem a úspěchem udělalo - neudělalo to vůbec nic.

Došlo mi, že úspěch neleží v uklizené hlavě, čistém pozitivu a 100% naladěním pouze na to dobré, což jsem si dlouhé roky myslela. Myslela jsem si, že když se mi podaří taková být, budu úspěšná. A tak jsem roky trávila nezměrným úsilím vylaďováním sebe sama, odklízením kdejakejch vnitřních hnusů a denně jsem se kvůli tomu prala se sebou, s životem i s ostatními.

Úspěch naštěstí v hlavě neleží vůbec a je v podstatě dost jedno, co v ní mám a jak se zrovna cítím. Úspěch leží v činnostech a v tom, co prostřednictvím sebe ve vnějším světě vytvořím.

Díky tomuhle prozření ze mě spadl velký stres. Nemusela jsem si už dělat starosti, co negativního mě kde ofoukne, kdo mě naštve nebo kdy zas budu mít nějakou depku. Bylo to jedno. Bylo jedno, jak se mám, jak se cítím a co se mi chce, nebo nechce. Přestala jsem na tu svoji hlavu tak strašně tlačit a úplně jsem z ní sundala zodpovědnost za jakýkoliv úspěch. Krásně svobodně jsem se nadýchla. Ta Kondo nekecala.